Investice, které člověk za svůj život promarní, přirovnává k inkasovaným gólům. Nic to ale neznamená, pokud je na konci víc těch golů, které dáš. No a těch skórovaných investičních gólů má Jan Běhounek, spoluzakladatel ROIERu, na svém kontě spoustu. Jeho firma na řízení a správu pohledávek působila v 10 zemích Evropy. Zkušenosti v investiční a finanční sféře sbíral také v managementu GE Money Bank, a to nejen v ČR, ale také v USA. O tom, jak hodnotí současnou ekonomickou situaci, co říká na první rok ROIERu nebo proč je podle něj důležité, aby dobře fungovala exekuční sféra, se dočtete v následujícím rozhovoru.

‍

Obáváš se současné situace na trzích?

Já vím, že říkat, že každá krize nebo recese je příležitost, je klišé, ale ono to tak je. Žili jsme poměrně dlouho v ekonomické stabilitě, takže jsme teď všichni trochu vystrašení. Ale obdobné znaky recese, které již zažíváme či zažijeme (inflace, růst cen komodit, pády akciových a jiných trhů aj.) nejsou nic, co by si lidstvo v moderní historii již nevyzkoušelo a vždy z toho vyšlo silnější. Dočasně ale většina z nás zchudneme a poměrně značná část lidí bude mít problémy, to je jasné.

‍

Jak se současná situace jako rostoucí inflace, rostoucí ceny komodit a klesající akcie dotýkají tvého byznysu a tvých investic? 

Zatím nijak dramaticky. Je samozřejmě tlak na růst úroků, ale pořád jsme v kombinaci úrokového výnosu a zajištění určitě lákavá příležitost pro spoustu investorů. Lidé se obávají inflace, řeší, co s penězi, utíkají i z jiných investic jako akcie či fondy. Někteří i k nám. Samozřejmě zaznamenáváme nervozitu na trhu nemovitostí vzhledem k horší dostupnosti hypoték a finanční situaci střední třídy. 

‍

Co je podle tebe vůbec ta nejlepší investice, jakou člověk může udělat? 

Podle mě jsou 3: vzdělání, cizí jazyky a vlastní děti. Z finančního hlediska si myslím, že je to taková investice, která je dostatečně bezpečná, dlouhodobě stabilní a generuje zajímavý výnos. I proto jsme ROIER koncipovali takový, jaký je. 

‍

V kolika letech ses investováním začal zabývat a do čeho jsi investoval poprvé? 

Až v době, kdy jsem pracoval v GE, jsem absolvoval první pokusy s akciemi a komoditami. Moje největší ztráta byla 99.98 % na akciích norské těžařské firmy, která neotevřela očekávaný vrt. Ale nebyla to závratná částka.

Jaká byla nejrizikovější investice, jakou jsi kdy provedl? 

Určitě vložení peněz do vlastního podnikání. Jsem mimo korporace s přestávkami od roku 2008, mám za sebou několik projektů a několikrát jsem investoval peníze s vědomím, že je již nemusím nikdy vidět. Ale bez toho to nejde. 

‍

Vyplatilo se ti to riziko? 

Určitě, jsem moc rád za každou zkušenost, ať již pozitivní, či negativní. Mám za sebou zkušenost ve skvělé korporaci. Dodnes z ní čerpám. Ale odejít z bezpečných vod zaměstnance korporace a zariskovat v neprozkoumaných vodách podnikání, to je něco úplně jiného a je skvělé si vyzkoušet oba světy. 

‍

Část svého profesního života jsi strávil v USA. Dokážeš ze zkušenosti porovnat, jak se liší pracovní a investiční návyky běžných Američanů a běžných Čechů? 

Američané se nám sice mohou zdát povahově blízcí, ale jsou úplně jiní. Třeba tím, co pro ně v jejich portfoliu představují akcie a fondy, jejich vztah k bydlení vlastnímu či nájemnímu, či stěhování se za prací. Amerika je obrovská a je postavená na historicky jiných základech a to determinuje i návyky Američanů. Samozřejmě jsou zvyklí i více investovat, což je dáno i tím, že většina tzv. bílých límečků dostává zaměstnanecké akcie. Když si šetří na důchod, tak jim firmy přispívají na speciální účet pro investování,a tím pádem mají i základní znalosti a zkušenosti s investicemi. Je to vidět i když si pustíme zpravodajství u nás a v USA: v Americe dole na liště běží aktuální kurzy akcií. A zásadní rozdíl je ve velikosti ekonomiky. Já když dělal analýzy v excelu v americké GE, tak všechna čísla byla tisíckrát větší. Síla té země je i v tom, že oni za stejnou dobu nebo stejným rozhodnutím umí vydělat či ovlivnit mnohonásobně více peněz, než dokážeme my.

‍

Stalo se ti někdy, že jsi propásl nějakou skvělou investiční příležitost a později jsi toho litovat? 

Určitě, mohl jsem před X lety koupit akcie Amazonu nebo včas koupit Bitcoin a včas ho prodat. Ale beru to tak, že jsem to neudělal a hotovo. Zase jsem určitě neudělal spoustu investičních příležitostí, na kterých jsem mohl velmi propadnout. Sportovní terminologií –⁠ nějaký goly dostaneš, nějaký dáš. Na konci je potřeba mít víc těch golů, které dáš. :-)

‍

Máš nějakou oblíbenou firmu, nějakou srdcovku, jejíž akcie držíš? 

Hezká otázka, bohužel ale nemám. Můj lovebrand je například oděvní firma The North Face, ale akcie nemám, protože je součástí korporace většího množství značek a já mám rád jen tuhle. Ale myslím, že se za poslední rok taky hodně propadly jako většina amerických akcií. Pak je můj lovebrand Colorado Avalanche, ale akcie se bohužel koupit nedají. Pokud někdy North Face nebo Avalanche nabídnou na trh třeba tokeny, 100% je pořídím. Nebude to racionální investice, ale srdcová. 

‍

Pokud bys teď měl volný milion korun a chtěl bys ho někam jednorázově investovat. Kam by to bylo a proč? 

Záleží, jak moc velká část mého majetku by to byla. Pokud je to můj jediný majetek, tak bych byl určitě v dnešní době opatrný a rozdělil bych mezi pár bezpečných košíků: termínovaný vklad v bance, nemovitostní fond, do 10 % bych si koupil americký akciový index a určitě bych část dal do ROIERu. :-)

‍

Pro koho je investování na ROIERu určené a pro koho naopak není? 

Naše cílovka jsou lidi, kteří preferují nadstandardní výnos se silným zabezpečením a kteří mají dnes volné finanční prostředky na spořících účtech či v nemovitostních fondech. Určitě nejsme pro střelce z kryptotrhů. Také nemám rád srovnání s výnosy z akciových trhů, akcie je hra, spekulace. My jsme opravdu jiný produkt. 

‍

ROIER nedávno oslavil rok existence. Jak ten první rok hodnotíš?

Jednoznačně pozitivně. Máme produkt, který si našel své zákazníky, profinancovali jsme již přes 200 milionů korun, víme, co chceme dál, rosteme, díváme se na zahraničí. A hlavně máme tým skvělých lidí, se kterými mě moc baví pracovat. S některými z nich se znám osobně či pracovně dlouhou dobu a na tomhle projektu jsme se konečně potkali, což je to moc fajn. Jak říkám –⁠ plánuju, že ROIER je můj poslední projekt, tolik mě to baví. :-)

‍

Jaké máš s ROIERem další plány? 

Chceme být známá platforma a velký hráč nejen na českém, ale postupně i na evropském trhu. Cítím, že kombinací crowdfundingu a nemovitostí jsme na správném místě. Ale je před námi ještě dlouhá cesta.

‍

Jak bys odpověděl na tyto bleskové otázky, když bys musel vybrat vždy jen jednu možnost: Akcie Amazonu, nebo Googlu? 

Google. Oceňuji na něm, že je byznysově více rozkročený a nabízí tak jistější revenue. Nicméně Amazon mám jako zákazník velmi rád a považuji ho za jakýsi role model v oblasti zákaznického servisu.

‍

S&P 500, nebo Nasdaq?

S&P 500. Z hlediska byznysového zastoupení jde o širší index s více společnostmi, a tím pádem pro mě lépe reflektuje trh.

‍

Amerika, nebo rozvíjející se trhy? 

Amerika. Dlouhodobě věřím americké ekonomice a znám to ekonomické prostředí. Její výnos může být oproti rozvíjejícím se trhům sice menší, ale rozhodně ji považuju za méně rizikovou.

‍

Byt v centru Prahy, nebo dům u lesa? 

Investičně byt v centru Prahy, na vlastní bydlení bych ale vybral dům u lesa. Nejlépe někde v horách. :-)

‍

Zlato, nebo výtvarné umění? 

Zlato. Je to jistý a dlouhodobý uchovatel hodnoty vůči inflaci a výtvarnému umění navíc moc nerozumím. 

‍

V čem vlastně spočívá tvá pozice v ROIERu?

Každý v ROIERu máme na starosti to, čemu jsme se ve své praxi věnovali, což u mě jsou kromě provozu a zákaznické péče právě i oblasti právní a nastavení produktu tak, aby byl co nejbezpečnější pro investory, s čímž souvisí i případné vymáhání pohledávek. Vymahač určitě nejsem, dlouhodobě jsem se ale věnoval nastavení řízení rizik a vymáhání pohledávek ve finančních institucích. 

‍

Jaké postupy se používají k vymáhání dluhu, aby byl celý proces slušný, eticky správný, ale zároveň efektivní?

Mluvíme o řízení pohledávek ve finančních institucích, což je to, co jsem ve své kariéře dělal. Aby banka mohla půjčovat, musí vědět, že drtivou většinu peněz dostane zase zpět. 

Měl jsem firmu na řízení a správu pohledávek, dělali jsme poradenské projekty asi v 10 evropských zemích od Německa, přes Rusko, až po Albánii (zní to možná dramaticky, ale byla to komerční banka v Albánii patřící fondu ze západní Evropy). Dělali jsme pro velké mezinárodní finanční skupiny a nakupovali a spravovali portfolia pro velké investory.

‍

Jak takové řízení rizik a správa pohledávek funguje v praxi?

Ve finále je to bez ohledu na zemi a povahu produktu velmi obdobné všude. Nejprve se banka snaží vymoci pohledávku vlastními lidmi a postupy. To je to, když zapomenete zaplatit za telefon a dostanete sms nebo dopisovou upomínku nebo vám volají z jejich call centra, případně si na to nasmlouvají specializovanou firmu –⁠ inkasní společnost. A když to nejde, tak je potřeba zapojit legislativní kroky k tomu určené, jako je žaloba, případně exekuce dlužníka. Ty se samozřejmě různě liší podle legislativy každé země. Ono se to nezdá, ale v tom obrovském objemu, které banky spravují, je potřeba velmi zvažovat, jaký krok na jaký typ dlužníka uplatníte, abyste jednak optimalizovali náklady a zároveň maximalizovali pravděpodobnost, že se pohledávku podaří vymoci. Obecně lidi nemají rádi exekutory, ale bez dobrého fungování žalobního a exekučního světa by si výrazně méně lidí mohlo v bance půjčit na bydlení, auto či vzít telefon na splátky a zároveň by to pro všechny bylo úrokově o dost dražší.