Trh s nemovitostmi se ocitl ve velmi zvláštní situaci, která v moderní historii nemá obdoby. Celosvětové události, které v posledních letech ovlivnily snad veškeré oblasti našeho života, se propsaly i do zákonitostí tohoto trhu. Covid, nabourání obchodních řetězců, nárůst cen stavebních materiálů a jejich nedostatek, raketový vzrůst ceny energií, inflační tlaky, ruská agrese vůči Ukrajině… To vše dostalo nemovitostní trh do stavu jakési zvláštní agónie. Aktuální stav ale velmi rozdílně ovlivňuje spotřebitele na jedné straně a investora na straně druhé.
Kvůli vysokým úrokovým sazbám se prodej koncovým spotřebitelům výrazně zpomalil. U těch, kdo chtějí bydlení pro sebe, logicky klesla chuť nakupovat. Na druhou stranu pro spekulanty a investory je tento stav výhodný. Specifickým rysem investování do nemovitosti je, že generuje výnos (z nájmu), i když cena padá. No a zatímco spotřebitelům se nákup nemovitosti prodražuje kvůli vysokým sazbám hypoték, investorům rostly příjmy z nájmů o 20 %, v některých extrémních případech (Praha) až o 35 %.
V segmentu nájemního bydlení je největší cenový tlak patrný u malých bytů. Těchto nemovitostí je na trhu nedostatek a vysoká fluktuace jednotlivců podpořená dalšími společenskými jevy, jako je rozvodovost nebo štědré příspěvky na bydlení, působí další tlak na ceny nájmu. Je tedy pravděpodobné, že v oblasti nájemního bydlení bude i do budoucna velký potenciál.
Dramatická situace se odehrává na trhu s rodinnými domy. Postavit dům v Česku trvá minimálně rok, a pokud má člověk smůlu a narazí na stavební průtahy nebo problémy s byrokracií, protáhne se taková stavba klidně i na dva roky. V takto dlouhém období může být vliv růstu cen stavebních materiálů a energií extrémní. Cena stavby pak doslova roste pod rukama.
Tento trend lze dobře ilustrovat na následující situaci. I relativně dobře situovaná rodina, která si vezme hypotéku na pět milionů, přičemž další milion dá ze svých úspor, je nakonec nucená uchýlit se kvůli rostoucím nákladům během stavby ke spotřebitelským úvěrům a dalšímu dodatečnému zadlužení. Tím se může snadno dostat do neřešitelné situace. Stavba domu pak často končí těsně před cílovou čárou, kdy projekt zůstane nedostaven a nezkolaudován. Lidé, kteří by dříve byli schopni i během stavby generovat finanční rezervu, pak výrazně ztrácejí svou ekonomickou sílu a agilitu.
Z dlouhodobého hlediska se ale zdá, že investice do nemovitosti by měla být stále výhodná. Navíc různé nové regulace a zavádění ekologických požadavků do budoucna pravděpodobně ještě více prodraží stavbu nových nemovitostí, a to s sebou ruku v ruce přinese i růst cen stávajících nemovitostí.
Na závěr je možné konstatovat, že investice do úvěrů, které jsou zajištěné rezidenční nemovitostí, budou i nadále vykazovat stabilní výnos, protože případné zvýšení nákladů na provoz nemovitosti se dá promítnout do nájmu.
